(Upraveno 15/4/2019 z důvodu zahrnutí daňových změn)
Poslední dobou se stále častěji setkáváme s konzultacemi klientů, majitelů nemovitostí ve Španělsku, které souvisejí s dědickou daní, způsoby a možnostmi jak omezit, či zlepšit situaci, kdy jí budou vystaveni jejich dědicové.
K tomuto tématu existuje na síti nepřeberné množství informací. Část je matoucí, jednostranná, či dokonce rovnou nesprávná. Jde o tu oblast práva, kde ústní informace typu „jedna paní povídala“ vytvářejí mýty, které jsou akceptovány většinou jako skutečnost, přestože jí nejsou, nebo se přinejmenším nedají přizpůsobit osobní situaci jednotlivce.
Právní a finanční poradenství má být individuální a specifické pro každého klienta, speciálně v oblasti dědictví a jeho plánování zejména z toho důvodu, že osobní a rodinná situace každého klienta je zcela odlišná. Neexistují univerzální řešení ani všeobecné odpovědi, jež by obsáhly celou problematiku. Je zásadní, aby majitelé nemovitostí ve Španělsku spolu se svými místními advokáty podrobili svou osobní situaci analýze a určili, jaký je nejlepší způsob ochrany majetku, který chtějí přenechat svým dědicům.
Nemůžeme také opominout skutečnost, že právní normy týkající se dědictví, zahraničních investicí, daní a společností jsou velmi proměnlivé a to jak ve Španělsku, tak i v zemích původu našich klientů. Tyto změny je třeba mít na zřeteli a v rámci možností jim být schopni předcházet i z toho důvodu, že v této oblasti poradenství pracujeme s budoucími, a ne současnými situacemi. Naše doporučení mohou být zcela neefektivní ve chvíli, kdy k úmrtí dojde.
Někteří poradci, sídlící především mimo Španělsko, navrhují, že je možno vyhnout se platbě dědické daně zde ve Španělsku tím, že se majetek převede do vlastnictví zahraniční obchodní společnosti. Dle nich v případě, že jeden z majitelů společnosti zemře, dědicové zdědí akcie této zahraniční společnosti, přičemž je bráno jako samozřejmost, že tyto ve Španělsku nepodléhají zdanění. K tomu, aby počáteční výlohy spojené s převodem majetku na takovou společnost a výdaje spojené s jejím fungováním byly atraktivnější, používají řadu údajů, jež jsou ve své většině chybné, neúplné či podjaté, a tím poskytují zkreslený obraz této daně.
Jako skutečnost je například prezentováno, že daň běžně přesahuje 30% či 40%, že existuje velmi málo odpočtů či výjimek nebo jsou podmíněné mnohými skutečnostmi, že tím, že neexistují smlouvy o zabránění dvojího zdanění si nelze odečíst částku již zaplacenou ve Španělsku, že daň se platí při dědění po manželovi, a pak znovu dětmi po smrti tohoto, že daň se vypočítává z tržní hodnoty, že nelze odečíst dluhy, že daň je nutno zaplatit okamžitě po úmrtí a dědicové jsou proto vystaveni nutnosti prodat majetek pod cenou, atd.
Pojďme tedy po částech:
1.- Je možno vyhnout se dědické dani tím, že se majetek převede do vlastnictví zahraniční společnosti?
Ve Španělsku, na rozdíl od právních řádů v jiných zemích jako je například Británie, není daní zatíženo vzniklé dědictví jako takové, ale každý z dědiců individuálně v závislosti na poměrnou část dědictví, která jim připadne, a na bonifikace a výjimky z daně, jež jim náleží díky jejich příbuzenskému svazku se zůstavitelem, místě jejich trvalého bydliště, jejich stávajícím majetku, apod.
Plátci dědické daně ve Španělsku jsou tedy všichni dědicové, ať už se jedná o daňovou povinnost osobní či zákonnou.
Osobní daňová povinnost znamená, že dědickou daň zaplatí ve Španělsku všichni daňoví rezidenti této země, nezávisle na místě trvalého bydliště či národnosti zůstavitele, či na tom, zda se zděděný majetek nachází ve Španělsku, či kdekoli jinde na světě. Velmi zkráceně – daňovými rezidenty ve Španělsku jsou všichni ti, kteří zde stráví více než 183 dní v roce, ti, kteří zde mají hlavní sídlo svých ekonomických aktivit a zájmů nebo ti, jejichž manžel/ka nebo nezletilé děti sídlí ve Španělsku.
Zákonná daňová povinnost spočívá v tom, že dědickou daň ve Španělsku zaplatí všichni nerezidenti, kteří zdědí majetek či majetková práva, nacházející se na španělském území.
Jak je uvedeno v článku 7 zákona 29/1987 ze dne 18.12., Dědická daň se vztahuje na ty dědice, kteří přestože nejsou španělskými rezidenty, zdědí „majetek a majetková práva, jakéhokoli druhu, jež jsou umístěny nebo mohou být uplatněny či uskutečněny na španělském území, stejně jako obdržení částek vyúsťujících z životních pojištění, pokud byly smlouvy uzavřeny u španělských pojišťovacích společností nebo byly uzavřeny ve Španělsku u cizích společností zde fungujících.“
Článek 18.2 Dekretu 1629/1991, kterým se uzákonila pravidla Zákona o dědické a darovací dani ustanovuje, že je považován za umístěný na španělském území „ten nemovitý majetek, který se zde nachází, stejně tak jako majetek movitý (v této kategorii jsou zahrnuty akcie obchodních společností), trvale se vztahující k bytovým jednotkám, pozemkům, průmyslovým podnikům umístěným na španělském území….“
Od odsouhlasení zákona č. 10 ze dne 28. dubna 2010 o prevenci praní špinavých peněz se musí uvést ve všech smlouvách (veřejných listinách podepisovaných u notáře), ve kterých se objeví obchodní společnost, údaje o koncovém příjemci (beneficientovi, fyzické osoby) daných společností, či jejich prostředníků, které vlastní alespoň 25% základního kapitálu. To znamená, že španělské úřady vědí přesně, kdo jsou akcionáři a většinoví koncoví příjemci skrytí za zahraničními obchodními společnostmi se zájmy ve Španělsku, mohou vědět, zda některý z nich ve Španělsku zemřel a není nepředstavitelné se domnívat, že pokud v určitou chvíli budou mít za to, že se zde nachází prostor pro značné daňové úniky, mohou dohodnout s úřady jiných zemí výměnu či porovnání relevantních informací ke zjištění případného daňového základu. Dnes, speciálně v rámci EU je výměna informací na denním pořádku.
Můžeme to tedy shrnout v tom smyslu, že skutečnost samotného převedení nemovitého majetku do vlastnictví zahraniční společnosti založené s jediným cílem a obchodní aktivitou tj. být majitelkou dané nemovitosti, nevede k cíli vyhnout se (legálně) zákonné povinnosti platby dědické daně ve Španělsku. Nanejvýš je možno docílit ( a to ve větší či menší míře v závislosti na okolnostech úmrtí a na současných a budoucích možnostech daňových úřadů ve Španělsku se o něm dozvědět) jakéhosi krycího manévru v souvislosti s úmrtím. Řečeno jasně: jde zde o jistý daňový únik, který může být klasifikován dle článku 305 španělského trestního zákoníku s odpovídajícími vážnými důsledky.
Na skutečnosti, že je nemovitost koupena prostřednictvím zahraniční obchodní společnosti či je na ni převedena kdykoli později, není nic špatného, ilegálního, a samozřejmě o daňový únik nejde. O možný daňový únik jde v tom případě, že po smrti zůstavitele, majitele akcií zahraniční společnosti, ti, kteří ji zdědí, nezaplatí dědickou daň z majetku nacházejícího se na území Španělska.
Vycházejíc z předpokladu, že využití obchodní společnosti k vyhnutí se platbě dědické daně je spíš než legální způsob onoho vyhnutí se zaplacení daně krycí manévr a za předpokladu, že přijmeme rizika s tímto spojená, je třeba mít navíc na mysli i následující:
a) Koupě nemovitosti přímo prostřednictvím zahraniční obchodní společnosti by s sebou neměla nést vyšší náklady než tatáž koupě na fyzickou osobu, vyjma samozřejmých výdajů spojených se založením oné obchodní společnosti.
Převod nemovitosti na zahraniční společnost, ať již jde o převod prodejem či navýšením kapitálu s sebou nese výdaje, jež mohou v mnohých případech přesahovat samotnou dědickou daň, které se chceme vyhnout.
b) Notářský zápis o navýšení kapitálu zahraniční obchodní společnosti vložením nemovitosti nacházející se na území Španělska musí splňovat zákonné předpoklady, jak formální, tak i obsahové, země, kde se nachází daňový domicil dané společnosti. Navíc musí být evidován v odpovídajícím španělském katastru. Jelikož jsou španělské katastrální normy plné předpisů, jež v jiných právních systémech vůbec neexistují, možnost, že tyto notářské zápisy či dokumentace, která se jejich prostřednictvím předkládá, bude obsahovat konfliktní body, či formální nedostatky, jež zkomplikují zápis na katastru, exponenciálně roste.
Naproti tomu převod nemovitosti prodejem či koupí s sebou nenese komplikace zápisu do katastru, ovšem náklady s tímto spojené se násobí vinou daně z převodu majetku, která v mnohých případech přesahuje samotnou dědickou daň. Další nevýhodou je požadované faktické doložení platby ceny a legislativa spojená s prevencí praní špinavých peněz, jelikož je nutné, aby obchodní společnost skutečně zaplatila dohodnutou cenu svým majitelům (akcionářům).
2.- Je dědická daň ve Španělsku tak vysoká?
Zkráceně: dnes už opravdu ne.
V souvislosti s výší dědické daně existuje mnoho protichůdných informací částečně i proto, že ve Španělsku neexistují jednotné předpisy. Až do 1. ledna 2015 existoval celostátní právní rámec platný pro nerezidenty a současně zcela odlišný s aplikací na rezidenty jednotlivých autonomních regionů. V současné době jsou pravidla sjednocena a jak rezidenti, tak i nerezidenti podléhají shodně předpisům platným v jednotlivých regionech.
Nepochybně jsou také důvodem k nejistotě informace obsažené v různých fórech a na webových stránkách, které se často i záměrně až virově šíří s cílem vyvolání nejistoty a vlastní propagace služeb, kde jedinou motivací je ekonomický prospěch.
Je skutečností, že v závislosti na mnohých okolnostech jako například na místě trvalého bydliště zůstavitele i dědiců, na jejich příbuzenském svazku, na hodnotě pozůstalosti, stávajícím majetku, věku, atd. je možné, že dědic bude mít dědickou daň nulovou, či naopak se výše daně může dostat i přes 70% hodnoty zděděného majetku.
Existuje reálné nebezpečí, že se daň bude pohybovat v takových procentuálních výšinách? Nepanikařte. K tomu, aby se dědic dostal k 70 % dani by musel na osobu zdědit více než 2.000.000 Eur, nebýt v žádném příbuzenském svazku se zůstavitelem a mít ve Španělsku stávající majetek (před dědictvím) v hodnotě vyšší než 4,000.000 Eur, což je dost nepravděpodobný případ. Samozřejmě, stát se může…
Před 1. lednem 2015 většina rezidentů dědících od dalšího rezidenta ve Španělsku platila málo, či vůbec nic z důvodu existence slev ze základu daně na místo trvalého bydliště, bonifikace či výjimky dle místních autonomních předpisů. V SOUČASNOSTI SE TYTO SLEVY, BONIFIKACE A VÝJIMKY TÝKAJÍ NEREZIDENTŮ I REZIDENTŮ ZCELA STEJNĚ.
Projděme si fungování dědické daně ve stávajících 17 autonomních regionech:
Dnes jich existuje několik, kde rodiče, potomci a manželé zůstavitele (rezidenta či nerezidenta) neplatí téměř nic.
V posledním roce se situace zásadně změnila například v Andalusii, kde dříve neexistovala žádná bonifikace, dnes je první 1,000.000 € zcela bez daně, zbytek je bonifikován 99%.
V Baskicku se daň neplatí vůbec do hodnoty 400.000 € na dědice, zbytek se daní 1,5%.
Navarra aplikuje velmi sníženou sazbu 0,8%.
Madrid, Extramadura, Murcia a La Rioja aplikují 99% bonifikaci na výsledné dani
Kantábrie bonifikuje pro I. a II. dědickou skupinu 100%, zatímco v autonomii Castilla La Mancha je to 95%.
V Katalánsku existuje bonifikace pro manžela ve výši 99%. U potomků začíná na 99%, ovšem snižuje se s růstem daňového základu. Přesto například v případě daňového základu ve výši 1,000.000 Eur stále hovoříme o bonifikaci ve výši 84,60%. Pokud jde o místo trvalého bydliště, je toto daně zproštěno do 95% a hodnoty maximálně 500.000 Eur.
V autonomii Valencie existuje bonifikace 75% (dříve 99%) v případě dědické skupiny I. (dědicové mladší 21 let), 50% pro II. dědickou skupinu (potomci nad 21 let, rodiče, partneři). Existují slevy ze základu daně v případě trvalého bydliště.
V Castilii León existovala 99% bonifikace, ale byla zrušena. V současnosti je aplikována sleva ve výši 60.000 Eur ze základu daně na každého dědice druhé třídy (děti starší 21 let, rodiče a manžel) a vyšší pro děti mladší 21 let (první třída). Navíc existuje variabilní sleva ve výši 175.000, z níž jsou odečítány ty předešlé.
Na Baleárských ostrovech existuje bonifikace ve výši 99% z částky pro děti mladší 21 let. Existuje také sleva z daňového základu ve výši 25.000 na každého dědice druhé třídy (manžel, rodiče a děti starší 21 let). Tato částka se zvyšuje pro děti mladší 21 let. Existuje také sleva ve výši přibližně 1% z daňového základu. Místo trvalého bydliště se odečítá z daňového základu až do částky 180.000 Eur na dědice (děti, rodiče, manžel).
V Galicii dědicové mladší 25 let neplatí prakticky nic díky slevám na daňovém základu a bonifikacích. Navíc místo trvalého bydliště je pro manžele prakticky osvobozeno od daně, pro potomky a rodiče pak na 95%, a to do maximální výše 600.000 Eur. Bonifikace dosahuje 99% u dětí mladších 21 let a 100% u dětí starších 21 let, manžele a rodiče ovšem vždy, když je daňový základ nižší než 125.000 Eur.
V Aragonu jsou potomci mladší 18 let až do výše 3,000.000 Eur od daně osvobozeni. Dále mají bonifikaci 65% na zůstatek. Potomci starší 18 let a manželé jsou od daně osvobozeni do výše 150.000 Eur, na zůstatek mají 65% bonifikaci. V případě místa trvalého bydliště opět jde o ponížení daňového základu o 99% hodnoty do maxima 125.000 na dědice s podmínkou si nemovitost ponechat po dobu pěti let.
Na Kanárských ostrovech existuje bonifikace ve výši 99,9%.
V Asturias je daň nulová, pokud hodnota na osobu nepřevýší 300.000 €, dále je uzpůsobeno dle příbuzenského svazku.
Dalo by se tedy shrnout v tom smyslu, že dědicové těch majitelů nemovitostí, kteří moudře sepsali španělskou závěť (další téma, důrazně doporučujeme), budou ve většině případů vystaveni minimální dědické dani (pokud nějaké) a jen výjimečně tato způsobí jistou komplikaci (ve zcela výjimečných případech).
Argumentace některých společností, jež uvádějí, že v případě, že nemovitosti ve vlastnictví fyzických osob, na rozdíl od těch, jež jsou převedeny do vlastnictví obchodních společností se sídly mimo Španělsko, budou mít nepřiměřenou dědickou daň, pokud nebudou vlastníky nemovitostí po jistou řadu let (aby měli nárok na slevy a bonifikace), je ve valné většině případů chybná.
3.- Evropská komise a žaloba na diskriminační legislativu
Před 1. lednem 2015 byly právní předpisy autonomií (jimž podléhali rezidenti daných regionů), pro plátce daní mnohem výhodnější než předpisy celostátní (jimž podléhali nerezidenti). To znamenalo evidentní diskriminaci mezi Evropany rezidenty a nerezidenty. Evropská komise z tohoto důvodu požádala v letech 2010 a 2011 španělskou vládu o změny, jež by tuto diskriminaci eliminovaly. Jelikož nedosáhla svého cíle, komise Španělsko zažalovala u Vrchního soudu Evropské Unie. Ústní jednání soudu proběhlo v Lucemburku v lednu 2014 a rozsudek byl vydán 3. září 2014.
O jaký výsledek šlo?
Vrchní evropský soud rozhodl v neprospěch Španělska stejně, jako tomu zde již bylo dříve v případě daně ze zisku při prodeji nemovitostí nebo také v případě dědické daně v Německu. Stát byl nucen předpisy upravit v tom smyslu, aby neexistovala diskriminace mezi rezidenty a nerezidenty.
Manželé, potomci a rodiče se statutem nerezidentů, kteří nabudou dědictvím majetek nerezidentů, platí v současnosti stejnou daň jako rezidenti. To v tuto chvíli díky slevám, bonifikacím a výjimkám ve většině autonomií znamená minimum nebo rovnou nic.
Dědická daň je daní velmi nepopulární, a tak bude cílem budoucích změn pravděpodobně pouhá lehká daňová zátěž při dědictví v rámci rodiny. Jde o formuli, zcela běžnou pro okolní země, kde jak potomci, tak i manželé jen velmi zřídka dědickou daň platí nebo jsou výrazně zvýhodněni různými výjimkami a slevami.
Ti daňoví poplatníci, kteří zaplatili v minulosti dědickou daň a mají za to, že byli diskriminováni z důvodu místa svého trvalého bydliště, se již mohou soudně domáhat vrácení přeplatků na dani.
4.- Mezinárodní dvojí zdanění. Mohu eventuelně zaplatit dědickou daň jak ve Španělsku, tak i v zemi, kde trvale žiji?
Díky svobodě pohybu jak osob, tak i kapitálu uvnitř EU, existuje v současnosti nespočet dědických řízení, kde je přítomný mezinárodní faktor. Důvodem může být skutečnost, že majetek, jenž tvoří pozůstalost, se nachází v různých zemích nebo samotný zůstavitel a jeho dědicové jsou rezidenty různých států. V těchto případech je možné, že nesoulad v předpisech mezi jednotlivými zeměmi, daný jejich fiskální suverenitou, může způsobit dvojí zdanění. Tj. že v mezinárodním měřítku více zemí bude chtít zatížit předmět daně.
Mezinárodní dvojí zdanění je přirozeně opakem principu daňové spravedlnosti, stejně tak jako těžkou překážkou ve volném pohybu osob a kapitálu. Členové Unie se proto snaží o korekci této skutečnosti prostřednictvím vlastních předpisů nebo vzájemných mezinárodních dohod. Problém spočívá v tom, že například v porovnání s daněním příjmů, kde existuje celá řada oboustranných mezinárodních dohod mezi jednotlivými členskými zeměmi, je tomu v případě dědické daně zcela jinak. Dohod uvnitř EU je málo, konkrétně v případě Španělska existuje dohoda o zabránění dvojího zdanění dědictví pouze s Řeckem, Francií a Švédskem.
Evropská komise vydala v prosinci 2011 doporučení v souvislosti s úpravami, které by členské země měly provést ve svých vlastních předpisech s cílem zabránit mezinárodnímu dvojímu zdanění (DOUE z 20.12.2011).
Komise v tomto doporučení upozorňuje na problém, který způsobuje každoročně obrovské množství mezinárodních dědických řízení a absolutní nedostatek mezinárodních dohod na toto téma. Navrhuje přijetí celé řady opatření s cílem tento problém řešit tak, aby se docílilo ve stručnosti následujícího: „aby celková daňová zátěž u konkrétního dědictví nepřevyšovala zátěž, jež by existovala v případě, že by byly aplikovány daně zainteresované členské země, kde je daňová zátěž nejvyšší“.
Přestože nejde o definitivní řešení a existuje celá řada lagun i chyb v aplikaci, je běžné, že existují interní a jednostranné předpisy, které mají za úkol regulovat osobní daňové povinnosti. Jinak řečeno: členské státy samy disponují vnitřními předpisy a mechanismy, pomocí kterých si plátce daně může odečíst již uhrazené částky v jiné zemi z celkové daňové povinnosti.
Zde rádi připomeneme, že jak v Česku, tak i na Slovensku byla dědická daň zcela zrušena, tudíž odečítat není co. V tuto chvíli.
Vraťme se ale zpět ke Španělsku:
5.- Je pravda, že pokud dědí manžel, potomci budou opětovně dědickou daň hradit po jeho smrti, čímž se daň násobí?
Při výpočtu potenciální předpokládané dědické daně je běžné, že poradci, kteří doporučují převody či koupě nemovitostí prostřednictvím zahraničních obchodních společností, zahrnují do kalkulace první dědickou daň manžela, ke které následovně připočítávají daň, jež by platili následující dědicové. Záměrně „zapomínají“ na obsah článku 20.3 zákona, pozměněného v některých autonomiích ve věci termínů. Tím uvádějí nadhodnocený výpočet, jež v mnohých případech neodpovídá skutečnosti.
„Článek 20.3: V případě, že tentýž majetek bude předmětem opakovaného dědictví ve prospěch potomků v rozpětí deseti let, ve druhém a následujícím řízení bude z daňového základu odečtena již dříve uhrazená částka na dani.“
Odpověď na výše položenou otázku tedy zní: nikoliv, pokud mezi oběma úmrtími neuplynulo více než 10 let
6.- Jakým způsobem se ohodnotí děděný majetek?
Jelikož u nabytí nemovitostí z důvodu dědictví neexistuje cena dohodou mezi stranami, hodnota, kterou bude třeba použít, bude ta, kterou ustanoví coby hodnotu minimální odpovídající finanční úřady autonomních oblastí, kde se nemovitost nachází. Taková hodnota bude odpovídat hodnotě katastrální v těch případech, kdy došlo k nedávné revizi hodnot odpovídajícími úřady a bude navýšena o opravné koeficienty v těch případech, kdy k revizi nedošlo. Každopádně lze orientačně říci, že úřední hodnoty bývají téměř vždy nižší než tržní hodnoty nemovitostí daných lokalit. Není podmínkou, aby byl proveden úřední odhad, s výjimkou případů, kdy je skutečná hodnota nemovitosti výrazně pod minimální úřední hodnotou nebo tehdy, kdy je faktický stav nemovitosti velmi špatný.
Je třeba mít také na paměti, že závazky a dluhy na nemovitosti jsou odpočitatelnými položkami z daně, tudíž stávající dluhy u společenství vlastníků, místních úřadů, finančních institucí, apod. mohou výrazně snížit daňový základ a ve výsledku tedy i samotnou daň.
7.- Musím zaplatit daň okamžitě po smrti zůstavitele?
Dědická daň je splatná do 6 měsíců ode dne úmrtí zůstavitele. V průběhu prvních pěti měsíců od úmrtí je možno požádat o odklad na dalších 6 měsíců. V tom případě mají úřady ovšem nárok na úroky z prodlení.
Je také možno požádat o splátkový kalendář v podobě ročních splátek, maximálně na období pěti let, a to také v průběhu prvních pěti měsíců od úmrtí. Toto za předpokladu, že budou úřadům poskytnuty bankovní záruky.
Existuje také možnost požádat o odklad v platbě za podmínek již zmíněných až do doby, kdy bude ustanoveno, kdo je dědicem.
Co se stane pokud:
nepožádám o odklad
požádám, ale nedostanu jej
daň prostě nezaplatím v termínu do šesti měsíců?
- V případě platby po uplynutí šestého měsíce od úmrtí, ale dříve, než uplyne devět měsíců, existuje penále ve výši 5%
- V případě, že dojde k zaplacení po devátém měsíci, ale dříve, než uplyne rok, penále je ve výši 10%
- V případě, že dojde k zaplacení po roce, ale dříve, než uplyne 15 měsíců od úmrtí, penále je ve výši 15%
- 15-18 měsíců = 20% penále
- Po roce a půl od úmrtí a až do zaplacení daně je penále stále 20%, ovšem navýšeno ještě o úroky prodlení
Daň je promlčena po uplynutí čtyř let, šesti měsíců a jednoho dne od úmrtí, vyjma přerušení onoho časového pásma coby následek úředního zásahu. Soudní orgány, matriční úředníci a notáři mají povinnost informovat v měsíčních intervalech o jakékoli daňové povinnosti, se kterou se setkají při výkonu svých funkcí.
ZÁVĚRY
1.- Je nemožné zformulovat jednotnou, univerzální a všeobecnou odpověď pro všechny klienty a na všechny situace. Je třeba detailního rozboru okolností každé rodiny k tomu, aby bylo možno doporučit to či ono řešení. Řešením není vyhnout se platbě daně schováním se za obchodní společnost. Koupě nemovitosti prostřednictvím zahraniční obchodní společnosti může být zajímavou i výhodnou alternativou v případě, že obchodní činnost společnosti směřuje k pronájmu či prodeji nemovitostí nebo má nemovitost velmi vysokou hodnotu (z důvodu ušetření na dani z příjmu a majetku). Snaha vyhnutí se platbě dědické daně by ovšem neměla být samotným důvodem takové praxe.
2.- Jakékoli řešení by mělo být nasměrováno nejenom k tomu, aby byla budoucí daň co možná nejnižší, ale také zmírnit přímé náklady vynaložené na ono řešení. Je třeba mít na mysli také naši právní pozici, a jakým způsobem může být dotčena. Jak jsme již nastínili, je dost dobře možné, že v momentě našeho úmrtí nebude dědická daň ve Španělsku, tak jak ji známe dnes, existovat.
Mohou se změnit právní předpisy Unie, jednotlivých států i regionů. Daň může být snížena, výrazně omezena, či zcela zrušena. Je možné, že pravidla týkající se zahraničních obchodních společností vlastnících nemovitosti a jejich daňová zátěž se změní. Takové změny jsou zcela běžné a pro ilustraci je možno nahlédnout do naší publikace blogu o polemickém andaluském zákoně, který se přímo týká obchodních společností vlastnících nemovitosti v tomto regionu. Může také dojít k různým mezistátním dohodám, které mohou zásadně změnit právní prostředí a daňovou zátěž.
Je třeba mít na paměti, že jakékoli současné řešení je jakési provizorium a není vhodné se unáhlit a přistupovat k nákladným krokům. Převést náš španělský majetek do vlastnictví zahraniční obchodní společnosti s cílem se vyhnout dědické dani může být považováno za daňový únik, což samo o sobě by mělo stačit k tomu, abychom o tom ani neuvažovali. Ale i tak: i v současných podmínkách a při stávajících pravidlech to v mnohých případech rentabilní není ….. kdo vám zaručí, že situace v budoucnosti bude stejná?
Současná situace je taková, že ve většině španělských regionů jsou blízcí příbuzní (potomci, rodiče, manžele) od dědické daně osvobozeni. V těch několika málo autonomiích, kde se daň platí, existují slevy a odpočty z daňového základu, dnes již identicky i pro nerezidenty. V rámci Evropy je také jasná tendence tuto daň zcela zrušit v případě blízkého rodinného kruhu.
Luis M. Vicente Burgos
VICENTE & OTAOLAURRUCHI ABOGADOS
